1. Naše společnost spolupracuje s celou řadou společností, z nichž některé  jsou založeny přímo členy ČTS. S dalšími sympatizuje či jejich úsilí různým způsobem podporuje.

• http://clubofbudapest.cz
• Česká psychedelická společnost
• diabasis.cz/psychospiritualni-krize
• centrum-nesmen.cz
• doorway.sweb.cz
• https://www.holos.cz/
• https://avaaz.org/en/ 
• http://www.kezjsouvsechnybytostistastny.cz/

• 

• Navázali jsme spolupráci s Evropskou transpersonální asociací.

• http://eurotas.org/

• Tato zastřešující společnost pod vedením Bernadette Blin integruje společnosti řady zemí EU, snahu jejich členů o sebepoznání a  celistvé bytí. Každoročně organizuje v některé z členských zemí Evropskou transpersonální konferenci. Tímto vás zveme tento rok v září do Rumunska.

• 

• http://www.eurotas2016.com/

• “If we want our species to survive, if we are to find meaning in life, if we want to save the world and every sentient being that inhabits it, LOVE is the one and only answer” (Albert Einstein)

2. Nakladatelství Carpe momentum  vydalo v poslední době několik překladů děl výrazných osobností z okruhu transpersonálního myšlení:

 Christopher M. Bache: Živá třída /Vyučování a kolektivní vědomí/

Duane Elgine: Živý vesmír: Kde jsme? Kdo jsme? Kam směřujeme?

Stanislav Grof, Ervin László, Peter Russell:  Revoluce vědomí: Transatlantický dialog

• https://www.kosmas.cz/nakladatelstvi/876620/carpe-momentum/

3. Chceme upozornit na následující aktivitu:

   7. - 9. 2. 2014 v průběhu summitu konajícího se v Arizoně skupina mezinárodně významných vědců diskutovala téma vlivu současně převládající materialistické ideologie na stav současné vědy, nástup nového, postmaterialistického paradigmatu a jeho dopad na další vývoj  vědy, společnosti i spirituality. Jejich závěry shrnuje Manifest post-materialistické vědy, jehož český překlad následuje. Také odkaz na stránky původního zdroje. http://opensciences.org

Manifest post-materialistické vědy (PDF)

4. Stanislav Grof v průběhu celého svého života spolupracoval s širokým okruhem podobně myšlenkově orientovaných osobností. Následují odkazy na některé z nich:

Abraham Maslow: https://cs.wikipedia.org/wiki/Abraham_Maslow

https://managementmania.com/cs/alderferova-teorie-motivacnich-potreb

Antony Sutich: http://www.atpweb.org/pioneers/pioneerssutich.html

Frances Vaughan: http://www.francesvaughan.com/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Transperson%C3%A1ln%C3%AD

_psychologie

Charles Tart: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Tart

http://blog.paradigm-sys.com/

http://noetic.org/about/vision

Roger Walsh: http://www.drrogerwalsh.com/

http://www.8waystowellbeing.com/our-mission

Ken Wilber: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ken_Wilber

https://integrallife.com/contributors/ken-wilber

Ram Dass: https://www.ramdass.org/

Jack Kornfield: https://www.jackkornfield.com/

Ekhart Tolle: https://www.eckharttolle.com/

http://dotekticha.blogspot.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eckhart_Tolle

Thomas Samuel Kuhn: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Samuel_Kuhn

http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/

Thomas_Samuel_Kuhn

Fritjof Capra: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fritjof_Capra

http://www.fritjofcapra.net/

5. Připomínáme již dlouho citovaný  a stále poučný  příklad realizace propojení:
Teorie, podle které když pracuje určité množství lidí v nějakém směru, týká se to jen jich samotných. Existuje však bod, ve kterém stačí, když se přidá jedna osoba a změní se hierarchie hodnot všech.

 Fenomén sté opice:
Zhruba třicet let vědci pozorují japonskou opici druhu Macaca fuscata v jejím přirozeném prostředí. V roce 1952 oobjevila Imo, osmnáctiměsíční samička opice žijící na japonském ostrově Koshima , že brambory se dají umýt v potoce (opice rády jedí brambory, ale nesnášejí,  když jsou pokryty hlínou). Naučila to svou matku. Její společnice, které si s ní hrály, se rovněž naučily tomuto kousku a předaly ho svým matkám. V letech 1952 až 1958 se všechny mladé opice naučily mýt zablácené brambory. Naučily to také některé dospělé jedince; ty, kteří následovali své děti. Ostatní opice se dál trápily se špinavými brambory. A pak se stalo něco překvapujícího. Na podzim 1958 jenom malá skupinka opic z Koshimy myla své brambory. Nevíme přesně, kolik jich bylo, dejme tomu, že 99. Další opice, která se to naučila, byla stá. A toho dne se stal 'zázrak' - do večera každá opice stáda myla brambory před jídlem! Stá opice způsobila zlom, uvedla do pohybu spoustu energie, která zasáhla celé stádo. Ale největším překvapením pro pozorovatele byla skutečnost, že se zvyk umývat brambory okamžitě přenesl na jiné ostrovy i na pevninu. Nová vědomost, po získání určité síly, se šířila přímo z vědomí do vědomí.

Fenomomén sté opice byl následně vědci vyvrácen, nicméně v jistých kruzích se stále považuje za reálný a fungující.
http://www.priroda.cz/slovnik.php.

6. Jedna z prvních společných setkání členů původní výcvikové skupiny holotropního dýchání se Stanem Grofem mimo tréning probíhala v galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného. Je nám velmi líto, že tento umělec, vizionář a přítel  již není mezi námi.

7.  Upozorňujeme na srozumitelnost a jasnost shrnutí základních hodnot potřebných k náležitému pochopení a  péči o celek života v současné etapě vývoje. Z úst kvantového fyzika a učitele na univerzitě v Berkeley.

Fritjof Capra: Ekogramotnost: Výzva pro vzdělávání v příštím století

Liverpool Schumacher Lecture, 1999, /zkácená verze textu/, z angličtiny přeložil Miroslav Andrt:

            „Dnes tomu bylo právě dvacet let“, co jsem měl svou prvou „schumacherskou“ přednášku v Bristolu, a jsem Schumacherově společnosti a Institutu zdraví velmi vděčný, že mě opět pozvali. Co sjednocuje toto společenství – Schumacherovu společnost, Institut zdraví, účastníky „schumacherských“ přednášek a kurzů na Schumacherově universitě a čtenáře časopisu Resurgence – je poznání, že naší dnešní velkou výzvou je budovat a pěstovat udržitelná společenství, tj. společenské, kulturní a fyzické prostředí, v němž můžeme uspokojit své potřeby a touhy aniž omezíme možnosti generací budoucích.

            Od svého uvedení na počátku 80. let 20. století byl koncept udržitelnosti často překrucován, přejímán a dokonce trivializován způsobem, že byl používán bez ekologického kontextu, jenž mu teprve dává jeho pravý význam. Domnívám se tedy, že stojí za to, nad pravým významem udržitelnosti na chvíli zauvažovat.

            V udržitelném společenství není udržitelným hospodářský růst či rozvoj, podíl na trhu nebo konkurenční výhoda, nýbrž celá pavučina života, na níž závisí naše dlouhodobé přežití. Jinými slovy, udržitelné společenství je utvářeno takovým způsobem, že jeho životní cesty, obchod, hospodářství, hmotné struktury a technologie nenarážejí na přirozenou schopnost přírody zachovávat život.

            Prvním krokem je přirozeně snaha porozumět principům organizace, které ekosystémy vyvinuly k zachování pavučiny života. Toto porozumění nazývám ekologickou gramotností.

            Ekosystémy přírodního světa jsou tvořeny udržitelnými společenstvy rostlin, zvířat a mikroorganismů. V takových ekologických společenstvech není žádný odpad – odpad jednoho je pro jiného potravou. Takto hmota souvisle koluje celou pavučinou života. Energie, jež řídí tyto ekologické cykly, přichází od Slunce, přičemž zdrojem přizpůsobivosti celého společenství je rozmanitost a spolupráce mezi jeho členy.

            Centrum pro ekogramotnost v Berkeley se rozhodlo podporovat zakoušení a chápání přírodního světa v oblasti základního vzdělávání. Být ekologicky vzdělaný, čili ekogramotný, znamená v našem pojetí pochopit základní ekologické principy a dále schopnost vtělit je do každodenního života lidského společenství. Zejména věříme, že ekologické principy by měly být nosnými principy pro utváření udržitelných učebních společenství. Jinými slovy, ekogramotnost nabízí ekologický rámec pro reformu vzdělávání.

            Jak asi víte, slovo ekologie pochází z řeckého oikos (domácnost). Ekologie je studiem toho, jak funguje domácnost Země. Lépe řečeno, je to studium vztahů propojujících všechny členy domácnosti Země. Jak ostatně výmluvně vyjádřil slavný přírodovědec John Muir, jehož máme za kaliforňana, avšak svým původem je Skot:

Pokoušíme-li se něco pochopit samo o sobě,

nacházíme to zamotané ve všem ostatním na světě.

            Nejvhodnějším teoretickým rámcem pro ekologii je teorie živých systémů. Tato teorie se plně vynořuje až nyní, ovšem své kořeny má v několika vědeckých oborech rozvinutých v prvé polovině 20. století – biologii organismů, gestalt psychologii, ekologii, obecné teorii systémů a kybernetice.

Živé systémy

            Ve všech těchto oborech objevili vědci živé systémy, což představuje spojité celky, jejichž vlastnosti nemohou být dále redukovány na vlastnosti menších částí. Přestože dokážeme v živém systému rozlišit jeho části, příroda celku je vždy odlišná od pouhého součtu jeho částí.

            Teorie systémů znamená novou cestu v pohledu na svět a nový způsob myšlení, známý jako systémové případně systemické myšlení. To jest myšlení v termínech vztahů, souvislostí a kontextu.

            Systémové myšlení se rozvinulo na novou úroveň v průběhu posledních dvaceti let spolu s rozvojem nové komplexní vědy včetně celého nového matematického jazyka a nové sady konceptů popisujících komplexitu živých systémů.

            Příklady těchto systémů se hojně vyskytují v přírodě. Každý organismus – zvíře, rostlina, mikroorganismus či lidská bytost – je integrovaným celkem, živým systémem. Části organismů, např. listy nebo buňky, jsou opět živými systémy. Napříč celým živým světem nalézáme systémy sídlící v jiných systémech. A živé systémy též zahrnují společenstva organismů. Mohou to být společenské systémy – rodina, škola, vesnice – nebo ekosystémy.

            Všechny tyto živé systémy jsou celky, jejichž specifické struktury vznikly ze vzájemného působení a závislosti jejich částí. Teorie systémů praví, že všechny živé systémy sdílejí soubor společných vlastností a principů organizace. Z čehož vyplývá, že systémové myšlení může být využito k integraci akademických disciplín a k rozkrytí podobností mezi fenomény na různých rozlišovacích úrovních, tj. jednotlivé dítě, třída, škola, okrsek, okolí lidských společenství a ekosystémy.

            Všechny tyto živé systémy jsou celky, jejichž specifické struktury vznikly ze vzájemného působení a závislosti jejich částí. Teorie systémů praví, že všechny živé systémy sdílejí soubor společných vlastností a principů organizace. Z čehož vyplývá, že systémové myšlení může být využito k integraci akademických disciplín a k rozkrytí podobností mezi fenomény na různých rozlišovacích úrovních, tj. jednotlivé dítě, třída, škola, okrsek, okolí lidských společenství a ekosystémy.

            Pochopitelně lze nalézt mnoho rozdílů mezi ekosystémy a lidskými společenstvími. V ekosystémech není žádná kultura, ani svědomitost, spravedlnost nebo rovnost. Proto se nemůžeme z ekosystémů učit nic o lidských hodnotách. Ale co se učit můžeme a dokonce musíme je umění žít udržitelně. Ekosystémy se organizovaly po více než tři miliardy let evoluce tak, aby maximalizovaly udržitelnost. Tato moudrost přírody je podstatou ekogramotnosti.

Pavučina života

            Jak se tedy ekosystémy organizují? První věc, kterou v ekosystému zpozorujeme, je, že není jen souborem druhů nýbrž společenstvem, což znamená, že jeho členové zcela závisí jeden na druhém. Jsou veskrze propojeni rozsáhlou sítí vztahů – pavučinou života.

            Porozumění ekosystémům nás posléze vede k porozumění vztahům. Toto je klíčový aspekt systémového myšlení. Umožňuje posun ze zaměření se na objekty na zaměření se na vztahy. Pulsující společenstvo si je vědomo mnohonásobných vztahů mezi svými členy. Pěstovat společenstvo znamená pěstovat tyto vztahy.

            Pochopení vztahů pro nás dnes není jednoduché, neboť v západní kultuře je to cosi co jde proti tradičnímu vědeckému úsilí. Ve vědě, jak jsme se ostatně sami učili, věci měříme a vážíme. Avšak vztahy nemohou být měřeny a váženy; vztahy je třeba mapovat. Můžete namalovat mapu vztahů spojujících jednotlivé prvky nebo různé členy společenstva. Pakliže tak učiníte, rozkryjete určité uspořádání vztahů, jež se bude stále a znova vyjevovat. To je to, co nazýváme „vzorce“*. Studium vztahů vás tak přivádí ke studiu vzorců.

Podstata a forma

            A zde rozkrýváme napětí, po věky charakteristické pro západní vědu a filosofii. Je to napětí mezi dvěma přístupy k chápání přírody, a sice studium podstaty a studium formy. Tyto dva přístupy jsou velmi rozdílné. Studium podstaty začíná otázkou: „Z čeho je to složeno?“, což vede k představě základních prvků, tedy stavebních kamenů pro měření a kvantifikaci. Studium formy se ptá: „Jaká je struktura?“, což vede k představě řádu, organizace, vztahů. Místo kvantity zahrnuje kvalitu; místo měření mapování.

            Toto jsou tedy dvě velmi odlišné linie výzkumu, jež spolu v naší vědecké a filosofické tradici vždy soutěžily. Po většinu času převládalo studium podstaty, tedy studium množství a složek. Vzestup systémového myšlení však v posledních desetiletích posunul opět dopředu studium formy, tedy studium vzorců a vztahů. Teorie chaosu a komplexity klade největší důraz právě na vzorce. Fraktály z fraktální geometrie, tato záhadná vábidla teorie chaosu, nejsou ničím jiným než viditelnými vzorci. Celá nová komplexní matematika je v podstatě matematikou těchto vzorců.

Umění a vzdělání

            Jak jsem pravil výše, když se studují vzorce, je potřeba zmapovat soubor vztahů, kdežto studium podstaty je studiem množství, které může být změřeno. Porozumění vzorcům vyžaduje znázornění a zmapování. To je důvodem, proč umělci významně přispívali pokroku ve vědě, kdykoliv bylo studium vzorců v popředí zájmu. Snad nejznámějšími dvěma příklady jsou Leonardo da Vinci, jehož celý vědecký život byl studiem vzorců, a německý básník Goethe, jenž svým studiem vzorců významně přispěl v 18. století biologii.

            Studium vzorců je tím pádem pro ekologii ústřední záležitostí. Pro učitele by toto poznání mělo být též významné, neboť otevírá dveře pro včlenění umění do školského kurikula. Těžko může být cosi efektivnějšího pro rozvoj a zušlechtění přirozené dětské schopnosti poznávat a vyjadřovat vzorce, než právě umění – ať již se jedná o umění výtvarné, hudbu nebo hrané umění. Právě umění ve spojení s rozšiřováním citové dimense, která bývá vzrůstající měrou uznávána jako nezastupitelná součást učebního procesu, může být účinným nástrojem vyučování systémovému myšlení.

Ekologické myšlení

            Aplikujeme-li systémové myšlení ve studiu mnohanásobných vztahů propojujících jednotlivé členy domácnosti Země, můžeme rozlišit několik základních principů. Mohou se nazývat ekologické principy, principy udržitelnosti či principy společenství; nebo je prostě můžeme nazvat základními skutečnostmi života. K jejich vyjádření lze využít kurikula, dle nějž se těmto základním skutečnostem života učí naše děti:

• že ekosystém neprodukuje žádný odpad, odpad jednoho je pro jiného potravou;
• že materiál souvisle koluje pavučinou života;
• že energie řídící tyto ekologické koloběhy plyne ze Slunce;
• že rozmanitost zajišťuje odolnost;
• že život, od svého počátku před více než 3 miliardami let, si nepodmanil planetu bojem, nýbrž spoluprací, partnerstvím a síťováním.

Výuka těmto ekologickým poznatkům, jež je též odvěkým přáním, bude hrát nejdůležitější roli ve vzdělávání příštího století.

Systémová reforma školství

            Díky svému intelektuálnímu zakotvení v systémovém myšlení, nabízí ekogramotnost mocný rámec pro systémový přístup k reformě školství, jež je v současné době učiteli široce diskutována. Systémová reforma školství je v podstatě založena na dvou vhledech: na novém pojetí učebního procesu a novém chápání vedení.

            Moderní výzkum v oblasti neurologie a kognitivního rozvoje vyústil v nové systémové pojetí učebních procesů vycházejících z pohledu na mozek jako na komplexní, vysoce přizpůsobivý a sebeorganizující systém. Tento nový přístup připouští aktivní utváření znalostí, v němž se nové informace v neustálém pátrání po vzorcích a významech vztahují k minulé zkušenosti, zdůrazňuje se důležitost experimentálního učení, různorodých učebních stylů zahrnujících vícenásobné poznatky, jakož i důležitost citového a sociálního kontextu, v rámci nějž učení probíhá.

Školní zahrada

V Centru pro ekogramotnost jsme vyzkoušeli, že obhospodařování školní zahrady a její využití jako zdroje pro školní kuchyni je ideálním projektem pro vyzkoušení systémového myšlení a ekologických principů v praxi, jakož i pro integrování kurikula. Zahradničení znovu přivádí děti k podstatě jídla – ba co víc, k podstatě života – tím, že vlastně vstřebávají a zažívají každou činnost, jež se ve škole provozuje.

            V zahradě učíme o potravních cyklech a přírodní potravní cykly včleňujeme do našich osevních, pěstebních, sklizňových, kompostovacích a recyklačních koloběhů. Vykonáváním těchto činností se též učíme, že zahrada jako celek je zasazena do rozsáhlejších systémů, jež jsou opět živoucími sítěmi s vlastními koloběhy. Potravní cykly se protínají s těmito velkými koloběhy – jako je koloběh vody, střídání ročních období atd. – tedy se vším co je propojeno v planetární pavučinu života.

            Na zahradě pozorujeme a zakoušíme životní cykly organismu – koloběh narození, růstu, dospělosti, úpadku, smrti a nového růstu následující generace. Na zahradě zakoušíme růst a vývoj každodenně, a právě porozumění růstu a vývoji není zásadním pouze pro zahradničení nýbrž i pro vzdělávání. Zatímco se děti učí, že jejich práce na školní zahradě se mění spolu s vývojem a dospíváním rostlin, instruktážní metody učitele a veškerá výuka ve třídě se mění spolu s vývojem a dospíváním studentů.

            Od dob pionýrských prací Jeana Piageta, Rudolfa Steinera a Maria Montessori se podařilo dosáhnout širokého konsensu mezi vědci a učiteli o rozvíjení kognitivních funkcí při růstu dítěte. Část tohoto konsensu tvoří poznání, že bohaté, vícesmyslové učení životnímu prostředí – tvary a struktury, barvy, pachy a zvuky skutečného světa – je zcela zásadní pro plnohodnotný kognitivní a citový rozvoj dítěte. Učení se ve školní zahradě je učením ve skutečném světě, jak nejlépe vůbec jde. To je přínosné pro rozvoj každého studenta i celého školního kolektivu, a pro děti je to zároveň jedna z nejlepších cest jak se stát ekogramotnými a být tak schopnými přispívat k utváření udržitelné budoucnosti.

Sdílené vedení

            V pravém učebním společenství jsou učitelé, studenti, správa a rodiče všichni propojeni v síť vztahů za účelem spolupráce usnadňující učební proces. Výuka neplyne odshora dolů, nýbrž zde probíhá cyklická výměna informací. Pozornost se věnuje učebnímu procesu a každý v tomto systému je obojím, jak učitelem tak učícím se. Zpětnovazební smyčky jsou učebnímu procesu vlastní a zpětná vazba se stává klíčovým záměrem hodnocení. Systémové myšlení je nezbytným předpokladem pro pochopení, jak fungují učební společenství. Ostatně, jak jsem již zmiňoval, ekologické principy mohou být též vykládány jako principy společenství.

Na konci našeho století a na počátku nového milénia bude záviset přežití lidstva na naší schopnosti náležitě pochopit ekologické principy a principy života. Toto je úsilí, jež přesahuje veškeré naše rozdíly rasy, kultury či společenského postavení. Země je naším společným domovem a utváření udržitelného světa pro naše děti a pro příští generace je naším společným úkolem.

  8. Upozorňujeme na aktivity nositele Nobelovy ceny míru,

     Generálního tajemníka OSN.

     Domníváme se, že jsou velice blízké transpersonálním ideím.

     Ban Ki-moon, životopis: